Řeka Lužnice

Řeka Lužnice protéká od pramene u rakouského Karlstiftu až do svého ústí do řeky Vltavy u jihočeského Týna na Vltavou nádhernou krajinou. Kolem ní je v několika úsecích téměř nedotčená příroda, četná historická sídla, zámky, hrady a romantické hradní zříceniny. To vše dohromady vytváří jedinečné prostředí pro pěší turistiku. Pěší turista zde může na několika kilometrech navštívit a poznat desítky pozoruhodných míst.

Řeku lze rozdělit na čtyři charakteristické úseky: rakouský úsek od pramene, přes hranice na okraj Chlumu u Třeboně (nazvali jsme jej Mladá Lužnice), horní Lužnici od Chlumu u Třeboně do Veselí nad Lužnicí (Horní Lužnice), střední Lužnici od Veselí nad Lužnicí do Tábora (Střední Lužnice) a dolní Lužnici od Tábora až k ústí řeky do Vltavy (Dolní Lužnice).
Lužnice pramení vysoko v horách v pohoří, které na rakouské straně má název Böhmerwald (je považováno za součást Šumavy), na české straně však má název Novohradské hory. Lužnice pramení v Rakousku, nedaleko českých hranic, a brzy se zavrtá do hlubokého údolí. V něm nejprve teče na české straně podél hranice a pak přejde do Rakouska. Několik kilometrů za historickým městem Weitra pak z tohoto údolí vytéká na náhorní planinu, po které doteče do největšího města na rakouské straně – Gmündu. Zde překročí hranice a vtéká u Českých Velenic do Česka. Začíná zde tvořit četné meandry, slepá ramena a tůně v prakticky nedotčené přírodě. Zdejší Přírodní rezervace Horní Lužnice patří již do Chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervace Třeboňsko.

Pod Suchdolem nad Lužnicí teče řeka do oblasti, ve které bylo v patnáctém a šestnáctém století člověkem vytvořeno v Evropě jedinečné dílo – soustava více než tisícovky rybníků, síť umělých stok, dvě dlouhé umělé řeky – to vše napájené vodou z Lužnice a jejich přítoků. Od roku 2003 jsou významné historické a technické památky Třeboňska na čekatelské listině světového kulturního dědictví UNESCO pod názvem Třeboňské rybníkářské dědictví.

Na Lužnici (Stará řeka) byl v šestnáctém století vybudován největší rybník v Česku, Rožmberk (téměř 700 ha). Pro jeho ochranu před velkou vodou byla vybudována umělá Nová řeka, která vytváří jeho obtok, po šestnácti kilometrech ústí do řeky Nežárky a ta se ve Veselí nad Lužnicí vlévá zpět do Lužnice. Krajina v tomto úseku Lužnice je rovinatá, z hlediska nadmořské výšky ji lze stále nazvat náhorní planinou. Je pokrytá velkým množstvím lesů.

Ve střední části svého toku (Střední Lužnice) protéká řeka několika většími městy s větší koncentrací průmyslových areálů. Jsou zde však také historická města Veselí nad Lužnicí, Soběslav a Sezimovo Ústí. Protéká také největším městem na své cestě v Česku, kterým je Tábor. Historické město bylo v patnáctém století hlavním sídlem a centrem husitského hnutí.
Od Tábora začíná úsek Dolní Lužnice. Krajina se zde úplně změní řeka teče hlubokým údolím s množstvím skal, dvěma hradními zříceninami, protéká pod historickým městem Bechyně a nakonec se vlévá do Vltavy, jako její největší přítok z pravé strany.

Celková délka řeky Lužnice je 208 km, její povodí tvoří 4 234 km2, průměrný průtok má 24,3 m3/s. Vodní turisté ji milují jako jednu ze dvou nejlepších českých řek pro vodní turistiku.